12 - Matema beach

Matema je klidné a atraktivní městečko (ve skutečnosti malá vesnička) na severním břehu třetího největšího jezara v Africe. Jezero Nyasa nebo také jezero Malawi, jak se mu říká, se se svojí délkou 500 km táhne z Tanzánie podél pohoří Livingstone dolů na jih a tvoří hranici mezi Mozambikem a Malawi. Jezero Nyasa jako první běloch (mzungu) objevil britský průzkumník a cestovatel Livingstone.

Tohle je stručný popis místa, který se stal cílem naší "dovolené". Rozhodli jsme se na tři dny vypadnout a doslova se válet. Abychom nebyli sami, zaplatili jsme výlet i dvěma klukům. Thomasse a Deviho jsme v pondělí ráno vyzvedli ještě za tmy v sirotčinci a vydali se na cestu. Transport jsme zvolili místním dala dala, který nás po dvou hodinách vyklopil v městě Kyela, odkud je to ještě zhruba dvě hodinky na Matemu, ovšem ne už po silnici první třídy, ale po silnici třídy snad páte, která navíc byla v procesu oprav, takže bus nás vyklopil u první větší jámy a my následovali místní obyvatele mizející na úzké cestičce mezi křovinami. Po chvíli jsme se vynořili kousek za jámou, kde čekal náhradní transport - takový větší pick up s železnou konstrukcí na korbě, ale bez plachty. Když vidíte tento pick-up plný, lidi jsou namačkaní, že mezi nimi není milimetřík místa a na konstrukci visí ještě pár lidí z venku. I tak by se tam určitě ještě pár vlezlo. My jsme tak plní nebyli a i kdyby, hlavně že se jelo, protože jsme byli uprostřed ničeho. Ridiči jsou tu většinou hodně rázní, autům dávají pěkně zabrat, před většími hrby nebrzdí a auto jede často tak, že jen čekám kdy se převrátí. Přípomíná to jízdu na divokém kolotoči, jenže tam člověk alespoň má jistotu, že to kymácení, drnkání a naklánění tak má být, kdežto tady jeden nikdy neví. Nejlepší je stát uprostřed, to by v případě nehody člověk padal do měkkého.

Nicméně dorazili jsme do další menší vísky, kde stálo další auto nachystané zdolat příštích pár kilometrů až na Matemu. Za prvé chtěli nehorázné peníze a za druhé prodávali mléko a to je brzdilo u každé chaloupky, kterou potkali. Našli jsme si teda jiný transport za poloviční cenu. Řidič řekl, že se pojede, až se naskládá víc lidí. Sedli jsme si teda do stínu a víc než hodinu čekali v příšerném vedru, dokud jsme neuslyšeli volání, signalizující že se něco děje. Všechno tady plyne v neskutečném klidu a pohodě, nikdo nikam nespěchá, nikdo si s ničím moc neláme hlavu, takže jsme věděli že s odjezdem to tak žhavé nebude. Kluci naskočili na korbu, my s Ondrou jsme si sedli vedle řidiče. Auto vypadalo, že snad ani není pojízdné. No comment, viz obrázek. Na otázku, zda-li auto v tomto technickém stavu může jezdit i na silnicích první třídy, nám řidič odpověděl, že ano. Může tam jezdit jakékoliv pojízdné auto, ovšem musí mít pěkný "kabát". Takže stačí auto pěkně nastříkat, a to že vás do zad píchají trčící péra za sedaček, to že vidíte podlahou na zem, to že kapota je přivázaná provazem, aby nauletěla, tohle všechno už pak nikoho nezajímá. Rozjeli jsme se rychlostí asi 5 km za hodinu a po sto metrech zastavili s tím, že se bude čekat na nějakého známého, který má přivézt kanistry s benzínem. A tak se zase čekalo možná půl hodiny, než jsme se vydali na poslední úsek cesty. Každá změna rychlosti byla provázená podivnou ránou v autě a celou cestu to znělo, jako bychom za sebou táhly kus plechu. Překonali jsme most, kde dřevěné desky položené napříč občas chyběli, dále pak obrovský strom čerstvě skolený přes cestu až jsme se slavnostně, celý upocení a špinaví dostali do cíle.


Foto: v odlehlých koutech země je člověk vděčný i za takovou dopravu

Ubytovali jsme se v místním Resortu, kde jsme dostali malinkou chatičku pro čtyři s evropským záchodem, který Thomass hned použil a posléze dostal vyhubované, že se jak splachuje, tak se i zvedá prkýnko. Chudák to pro příště vzdal a otevřel jen dveře z chatky. Hold afričani. Jediné co nás ale zajímalo byla voda, takže jsme se rozběhli okoupat do jezera, které bylo tak teplé, že moc ani neosvěžilo. Ondra se pak pustil do pouštění draka, zatímco já jsem dávala klukům lekci plavání. Ani jeden neumí plavat, ostatně údajně většina lidí tu prý plavat neumí. Neskončilo to nějakým velkým úspěchem, ale rozhodně jsme se nasmáli. Později jsme si, my plavci, půjčili kajak a vydali se prozkoumat pobřeží. Stravili jsme asi 3 nebo 4 hodiny svádějící boj s vlnama, které se nás pořád snažili unést někam do Malawi, přičemž jsme se pořádně spálili, ale stálo to za to. Při odpočinku na pláži jsme pak pozorovali krásné pohoří lemující jezero a v dálce na jezeře obrovský hnědý oblak, dohadujíc se jestli je to loď, nebo není. Dostalo se nám vysvětlení, že jsou to miliony malých mušek, což značilo že voda v jezeře není dobrá. Nicméně to je Thomassova teorie, respektive jedna z nich, které bereme s rezervou. Mračno mušek se blížilo a oddalovalo a občas jsme zažili tisíce potvůrek unášených větrem, a ty nám nalétaly do vlasů, do očí a všude.


Foto: hejna mušek nad hladinou jezera; Thomass testuje rybičku

Večer jsme strávili krátkou hrou karet při petrolejce, zalezlí v chatce, protože venku by nás sežrali komáři. Ráno jsme si přivstali a šli na procházku po pláži. Odchytl nás zaměstnanec sousedního resortu (jsou tam jen dva), ukázal nám chatky a když jsme viděli, že jsou mnohem prostornější, hezčí a jen nepatrně dražší, rozhodli jsme se přestěhovat. Takže druhý večer jsme si seděli na balkoně našeho dvoupatrového bungalovu, pozorovali bouřku nad jezerem a jen relaxovali. Předtím jsme si ještě zjistili, že ráno v 6 nám jede autobus zpátky, zašli jsme se tedy odhlásit už večer. Manažer hotelu s náma zahrál předem připravenou hru a nasadil větší cenu než byla domluvená. Po kratičkém neúspěšném dohadování, jsem se raději kousla do jazyku, protože jsem chtěla říct, že tento resort určitě všem doporučíme. Ani náhodou. Ale celkový dojem z pobytu byl pozitivní, trošku jsme si odpočali, zaplavali, zasmáli a teď už jsme opět připraveni pracovat. Za chvilku odjíždíme do Mahanga....ale to už bude námět další reportáže....


Foto: pohled na jezero Nyasa z balkonu našeho pokoje; naše krásná postel v horním patře (kluci ze sirotčince spali dole)