13 - První třída dokončena

Čas se nám pomalu krátí, zbývá už jen něco víc než měsíc a tak je namístě poreferovat, jak probíhají práce. První třída je hotová a nově natřená září do dálky. Zbývají už jen malé dodělávky plus ji trošku zkrášlit kresbami na zdi (do si vezmeme na starosti my dva). Zedníkovi jsme vysvětlili, že další třídy a kancelář chceme dodělat do našeho odjezdu, takže bude muset zrychlit tempo, přibrat lidi a opřít se do toho. Už je taky chudák dost unavený, protože dělal většinu prací sám, rodinu vidí jen v noci, ale odpočívat může potom.

Doufáme, že se jim podaří dokončit vše před koncem pobytu v Tanzánii, což znamená 7. až 10. dubna. Jsme rádi, že jsme udělali napřed jen jednu třídu a udělali si tak představu, kolik se čeho spotřebuje. Důvodem byly taky obavy z nedostatku financí, proto jsme byli opatrní. A zdá se, že se to vyplácí. Jak jsme zjistili, zbylo dostatek písku i štěrku minimálně na další dvě třídy. To znamená, že pro další kolo prací je nemusíme kupovat. Co musíme koupit, jsou cement, vápno a barvy, to jsou hlavní položky. V úterý jedeme vše koupit a přivézt ke škole. Nechali jsme si poslat zbytek peněz ze sbírky, dalších 65000,- Kč, což při převodu na tanzanijské šilinky dělalo tentokrát 3 646 500,- TSh. Trošku mě zklamal kurz, ale pohyby na světových trzích neovlivním. Zase jsme měli vynikající kurz minule.

Foto: první třída z vnějšku a náš kontraktor, kterého je taky z Mahanga

Z částky, kterou jsme obdrželi poprvé, ještě zbývá cca 800 000,- TSh. Většina peněz samozřejmě padla na stavbu školky. Oproti původnímu odhadu byly ale náklady naštěstí nižší. Další velkou položkou je nábytek - lavice do dvou tříd plus stůl a židle. Lavice jsou už hotové, jen se musí natřít lakem. Ještě objednáme dveře a okna. Chtěli jsme je nechat udělat u toho samého stoláře, který dělal i lavice, ale cena se nám nezdá, nevíme, zda si nenasazuje větší ceny, než je třeba, tak prověříme a porovnáme ceny u jiných stolářství, popřípadě ho přitlačíme, ať nám dá větší slevu. Abychom neplatili dvakrát za dopravu z Mbeyi, počkáme na dveře a okna a společně s lavicemi se to celé zaveze do Mahanga.

Další peníze se utratily za sponzoring studentů a solární systém pro kliniku. Podrobné vyúčtování samozřejmě bude následovat později. Vedeme si evidenci v Excelu, sbíráme doklady, kde se dá (někdy se to nedá :-))). Ještě se teď zmíním o panelu, protože ten je momentálně předmětem našeho tak trochu rozčarování. Personál kliniky si nám stěžoval, že elektřina jede, ale velmi krátce. První den jela celý den, druhý už jen půl hodiny, další to samé. Naposled, když jsme to měřili, vydržela dvě hodiny. Na námitku, že elektřina nemá jet každý den, jen v případě nutnosti, tzn. porodu, namítli, že se stává, že bývá porod či zákrok i každý večer či noc. Při takovém zatížení se ovšem baterie nestihne nabít, protože typ solárního panelu, který jsme koupili je na to příliš slabý. Což bylo obzvlášť nepohodlné, je, že ten den bylo pořádáno slavnostní setkání lidí z okolních vesnic za přítomnosti starostů, kde nám bylo vyjádřeno oficiální díky za instalování solárního systému. Všichni, včetně nás, měli proslovy, b ylo nám mnohokrát děkováno a bylo děkováno i občanům České republiky, které my skrze naše Občanské sdružení Bez mámy reprezentujeme. My jako zástupci sdružení zase děkujeme všem dárcům, pomocníkům a lidem, kteří nás podporují. Lidé na schůzi hovořili o zázraku a o tom, jak se zdráhali uvěřit, že právě v jejich klinice bude práce lehčí pro personál a zdravotní péče pohodlnější a přístupnější pro pacienty. Já jsem měl ovšem mysl zkaženou myšlenkami na solár, který nefunguje tak, jak by měl.

Foto: porodní lůžko na klinice; sestřička z kliniky

Po cestě domů do Mbeyi jsme se zastavili za technikama, kteří systém instalovali a stěžovali si. Proč nám neřekli, že systém pojede jen tak krátce každý den? A vůbec, předtím uváděli jiná čísla. Ale dozvěděli jsme se jen to, co jsme tušili. Pro zvýšení výkonu je třeba koupit alespoň ještě jeden panel, za předpokladu, že chtějí na klinice provádět zákroky každou noc. Já si osobně nemyslím, že je na ošetřovně tak rušno, ale když už tam solar je, tak ať funguje každý den a můžou se na něj spolehnout, jinak to nemá smysl. A tak v úterý s námi opět pojedou elektrikáři instalovat další panel. Podle nich by se tím zkrátila doba nabití baterie na 14 hodin (z původních 30 a více - což nám ovšem původně neřekli).

A tak to tu přežíváme, starosti, nestarosti. Poslední dobou jsme celkem zaneprázdnění, moc času na sebe nám nezbývá, ale obvykle se snažíme si vyhradit alespoň jeden den o víkendu, kdy relaxujeme. Spíme, čteme, chodíme cvičit Falun gong s mým bývalým učitelem jógy a zkrátka odpočíváme. JInak je každý den co dělat, zařizovat, zjišťovat, navštěvovat, dohlížet, prát, cestovat (obzvlášť únavné) a spoustu dalších aktivit. Co děláme, děláme rádi a jsme vděčni za každý den, ať již přinese dobré nebo horší.

Bonus foto: podivuhodní tvorové Afriky - vážka pojídající muchu a neznámý objekt strašidelných tvarů