19 - Rozloučení

Dokázali jsme to, blahopřejeme!!!!!! Společně jsme to dokázali. Jsme šťastni a děkujeme vám všem, kteří jste se podíleli na práci našeho sdružení, kteří přispěli jakoukoliv částkou a mají tedy přímý podíl na výsledcích. Škola stojí, výuka je zahájena. Učí se zatím jen v jedné třídě, protože ve druhé náš lokální umělec vytváří kresby a dekorace, kterými zpříjemní dětem učení. Po zaschnutí se tam můžou přestěhovat lavice a tím máme dvě třídy plně funkční.

Žáčci už pilně bichlují anglické pozdravy a základní výrazy. Jde jim to dobře a učitel je taky borec. Máme štěstí, že tu takového máme. Snad nám vydrží. Kanceláře ještě potřebují vymalovat, to samé třetí třída. Do kanceláře se přestěhuje učitelův stůl a židle, které jsou zatím v první třídě. Celá škola by měla být kompletně hotová během několika málo dnů. My už bohužel musíme odjet, ale dělníci o svoji mzdu nepřijdou, nechal jsem jejich dohodnutý plat Jumovi, který jim ho předá, až dokončí každý malý detail.

Poslední týden našeho pobytu za náma přijeli naši kamarádi z Čech, Romča a Honza, kteří s námi budou pokračovat směr JAR. Romča je skvělá fotografka a se svým profesionálním přístrojem pořídila spoustu krásných fotek z Mahanga. Některé z nich můžete vidět i v tomto příspěvku, ale ze zřejmých důvodů jsme uveřejnili spíše ty, které se týkají přímo naší práce a aktivit. Na ty ostatní si musíte počkat na výstavu a věřte, že se bude na co dívat. Honza jako zkušený cestovatel má ovšem také blog, takže na http://espinosa.bloguje.cz/ si můžete přečíst jeho pohled na Afriku.

Když nepočítáme toalety, které stojí stranou budovy, tak za stavební práce na školce a práce související jsme zaplatili v roce 2007 4.764.650,- TSh. Když připočítáme 500.000,-, které jsem zaplatil v r. 2005 za hrubou stavbu a 2.500.000,- TSh, které zaplatila Američanka Innes za střechu, dojdeme k celkové částce 7.759.650,- TSh (cca 155 000 Kč). Naše sdružení se tedy podílelo na celkové stavbě částkou 5.264.650,- TSh, což je asi 105 000 Kč.

Všechny cihly byly zadarmo, vypálili je samy vesničané. Pokud to bylo možno, snažili jsme se zapojit a zaměstnat vždy lidi z Mahanga. Tím jsme zaprvé docílili nižších nákladů a zadruhé jsme pomohli místním lidem zlepšit si ekonomickou situaci. Letos jsme spotřebovali 120 pytlů cementu, 25 pytlů vápna, 40 tun písku, 15 tun štěrku, 200 litrů barev (vodových i olejových), 150 metrů vodovodního potrubí a tak dále.


Foto: budova školy z dáli; a zblízka

Další věcí je záchod. Ten je co? Ten je samozřejmě nezbytný. Nestihli ho bohužel dokončit před odjezdem, jen ta díra byla připravená. Nechtěl jsem žádnou kadibudku, ale pěkný zděný záchod se základy a plechovou střechou. Před odjezdem jsme tedy sestavili rozpočet, většinu cen jsme znal, některé znali jiní. Řeknu vám, ani záchod není nic levného. I s vykopáním jsme se dostali k číslu 616 000,- TSh, které jsem nechal dědovi a Jumovi, kteří dohlídnou na nákup materiálu a na zedníka.

Solární systém pro místní kliniku je další věcí, kterou jsme zafinancovali. Ženy často museli rodit po tmě či při špatném světle a tak jsme se rozhodli jim pomoci. Z minulých reportáží víte, že solár byl provázený mnoha problémy a starostmi, ale (díky Bohu) konečně jede.

Foto: Romča s Honzou odpočívají ve stínu; Terča rozdává žáčkům dárky

Studentům, které jsme sponzorovali a zaplatili jim školné na střední škole, se daří dobře. Třem jsme uhradili školné úplně a dvěma částečně. Na další roky už jsou nachystaní další potencionální studenti a tak jestli chcete nějakého sponzorovat, neváhejte nás kontaktovat.

Další věcí, kterou se nám podařilo zrealizovat, byl druhý ročník závodu kol, kterého se tentokrát zúčastnilo 20 soutěžících. Závod si získává na popularitě, je hodně probíraný ve vesnických i městských kuloárech všude v okolí a je naprostou raritou.

A tady už je stručné vyúčtování našeho hospodaření:

Mahango
Stavba škola a související práce 4.764.650
Toalety - škola 616 000
Solární panel pro kliniku 385 400
Sponzoring studentů 420 700
Závod kol a krmení dětí 274 208
(z toho závod kol 51 000)
Školní pomůcky 31 300
Zdravotní den v Mahangu - příspěvek Deboře 250 000
Ostatní (míč pro ženy, kopie klíčů, látka uniformy.. 27 800

Celkem Mahango 6.770.058

Adonai - školka a škola s výukou zadarmo pro sirotky
Příspěvek na účty (voda,elektřina, opravy, nájem) 100 000

Iwambi - sirotčinec
Příspěvek na zakoupení počítače 195 000

Všechny částky jsou uvedeny v Tanzánijských šilincích. 1 TSh je asi 20 Kč. Podrobné vyúčtování uveřejníme na stránkách našeho sdružení.

Poslední peníze, které mně zbyly (195 000 TSh) jsem daroval Deboře do sirotčince v Iwambi, která přidá svoje zdroje a zakoupí second hand počítač. Chce totiž zavádět do centra internet. Teď jsou v sirotčinci 2 velké normální počítače a dva laptopy.


Foto: slavnostní přestřihávání pásky v naší škole; první den výuky

Při loučení v Mahangu se někteří účastníci bránili až se neubránili slzám a i děda Simwabwa vzlykal. Jak pak má člověk zůstat nedojat? Nemožné. Ale oba dva - Terezka i já jsme už připraveni znovu přijet v tyto horké kraje. Předpokládáme, že opět v lednu. Do té doby budeme sbírat peníze a musíme jich sesbírat MOC.


Foto: výdej jídla školáčkům; ale jim chutná, co?

Protože příští rok nás čekají další projekty a to projekty nákladné. Tím hlavním je postavení misijní stanice pro řádové sestry. Ten dům je podmínkou řádových sester, aby se sem 4 z nich mohly nastěhovat a trvale a systematicky pracovat s vesničany, hlavně s těmi nejpotřebnějšími – sirotky, vdovami, nemocnými, ženami, dětmi. Řádové sestry na nás udělaly velký dojem orientací na praktické potřeby v terénu, praxí, dlouhým výcvikem, systematickým přístupem, šancí uspět v dlouhodobém měřítku a v neposlední řadě i faktem, že pracují zadarmo, resp. jsou plně hrazeny církví. Sestry jsou prostě klasa. Narozdíl od nás zůstanou v obci celý rok a my jim klidně můžeme posílat peníze bez obavy, že by si za ně nakoupili auta anebo lízátka :-))).

Příští rok také chceme sponzorovat více sirotků ve studiu na středních školách. Chceme víc pracovat se ženami, nakoupit šicí stroje, na kterých by je sestry učily šití, učily, jak vyrábět mýdlo a spoustu dalších věcí. Já osobně bych chtěl jen víc učit. Tento rok jsem toho moc neměl, spíš jsem byl v roli stavbyvedoucího - velice neradostná role plná starostí a stresu.

Zakončil bych jen prostým, skromným a upřímným DĚKUJEME. Bez vás nejsme nic a nedokážeme nic. Zachovejte nám proto přízeň a podpořte nás i v budoucnu. Prosíme.

Jestli chcete někdo z vás, či vašich známých odjet do Tanzánie a pracovat jako dobrovolník, rádi to uvítáme. Potřebujeme lidi. Každý může něčím přispět a každý má něco, v čem je dobrý. Ubytování vám můžeme zajistit, dát spoustu rad a poučení. Upozorňujeme ale, že to není vždy lehké. Navíc my si všechno hradíme sami. Letenky, jídlo, ubytování, cestovné. Peníze z našeho sdružení jsou přímo na projekty - to je pravidlo. My dva žijeme velmi skromně, ale jízdné stojí hodně. Utratili jsme (i s letenkou) desetitisíce, ale za sebe tvrdím, že to stálo za to. Ano, byly tu temné chvíle, rozepře a neshody při stavbě, zdravotní problémy, nepoctivý prodejci, podvodní technici, protivní lidé ale .... ale navzdory všem těmto překážkám jsme to dokázali a milujeme to tady.

Terča: Než jsme přijeli do Afriky, slyšela jsem, že kdo sem jednou přijede, toho Afrika chytne za srdce a musí se sem vrátit. Když jsme do Tanzánie přijeli, říkala jsem si, že já budu výjimka a budu odjíždět domů, jako bych se vracela z "plážové" dovolené. Koho by přece znova mohla lákat ta všudypřítomná špína a nepořádek, švábi běhající při obědě kolem vašeho talířku, přecpané a rozpadající se dala dala a spousta dalšího. A dnes? Nejen, že mě Tanzánie chytla za srdce, ona mi ho přímo ukradla. A když ženy v Mahangu začaly zpívat písničku při loučení, najednou se mi rozbušilo srdce, roztřásly nohy i ruce a slzy se nedaly zadržet ...... Domů ale musíme, abychom se mohli příští rok zase vrátit a pomoci jak nejvíc to půjde.

Loučíme se proto s vámi, děkujeme za pozornost, přejeme lásku v srdci a doufáme, že se uvidíme doma v Česku. Anebo tam, kde právě jste.